Musí být hra zábavná?

Tahle otázka mě napadla, takřka okamžitě poté co jsem si usmyslel hru do LSVCH 2012. Proč? Jen si vzpomeňte na Edgara, který se chce zabít - hlavně jeho druhý díl dle diskuze lidi neskousli - ano, nebyla to zrovna propracovaná hra se skvělou grafikou a spoustou možností, ty byly totiž jen dvě -> zavraždit ho, nebo hru vypnout... Divné, že se to tolika lidem nelíbilo, protože o nějakou dobu později jsem narazil na podobný titul, kde jste nebyli v roli "pomocníka" sebevraha, ale popravčího a ohlasy rozhodně nebyli jen záporné. Každopádně očekávám nakopnutí pro tvorbu třetího dílu... ale toto léto to nebude, nebojte.

Skutečnost se má tak, že tentokrát chci zkusit na něco poukázat a nechci to udělat textem, nebo obrázkem nýbrž hrou. Chci aby to hráče nebavilo, otravovalo a hlavně aby jím to přišlo jako dřina. Je mi jasné, že to většina lidí odsune na poslední místo hned v prvním levelu s nulovým hodnocením, protože ta hra prostě bude nudná, otravná a prostě dřina. Dokonce jsem chvíli přemýšlel, že by herní doba byla reálná a hráč by musel hrát několik hodin denně (ideálně celou pracovní dobu), uvidíme... aktuálně mám jednoduchou grafiku z malování a ovládání skrz myš (hráč klikne a jezdí) a to je dle mě chyba, přijde mi to trochu "zábavné" zřejmě protože je to rychlé. Přiznám, že v původním plánu byla zahrnuta i možnost stavění, budování a svobody, ale ten nápad jsem osekal na to největší minimum -> práci, kterou se ještě chystám znepříjemnit otravným ovládáním přes klávesnici... Bude to úžasné :D

Asi si říkáte, proč chce dělat takový kraviny? Je to protože, začínám být čím dál víc přesvědčen, že hry(a nejen hry) mohou opravdu sloužit spíše jako umění či alternativní sdělovací prostředek, a to nejen těch hezkých a zábavných věci, ale i toho co normálně přehlížíme, neuvědomujeme se nebo nám je upřímně jedno. Tzn. když si aspoň jeden hráč hry při příštím nákupu zeleniny uvědomí, kolik za tím stojí lidské práce.. bude to fajn ;) 

K otázce... myslíte si, že hra musí být zábavná? 

Kompletně odevzdáno a skoro i doděláno

Bakalářku jsem již vyběhal minulý týden a bohužel jsem byl donucen odevzdat dvě kopie, aby se na ni mohlo prášit ve dvou archívech naráz - naštěstí jsem si udělal jednu pro sebe, takže jsem měl co odezvdávat... nuže, takže nemám práci žádnou a půl tisíce taky ne. Co se dá dělat? Nic. 

Právě jsem donesl s tiskárny semestrální práci na téma:"Umělá inteligence v počítačových hrách". Zítra v sedm ráno ji na zkoušce z umělé inteligence odevzdám a příští týden v úterý úspěšně složím Právo (tedy pokud budou mé znalosti z trestního, autorského, průmyslového, hospodářského, občanského a dalších možných oblastí práv dostatečné, páč si tady někdo zase řekl:"Ostatní to mají sice rozděleno na více semestrů, ale informatici to zvládnou všechno naráz" :D ) a bude... bude hotovo, pohodička ;) 

A aby tenhle "článek" nebyl tak úplně zbytečný, přiložím fotografii - moc se mi stýská...

Dokončujeme bakalářskou práci a radujeme se života

Je jedna hodina ráno, v krvi mi koluje litr a půl té nejlevnější a nejhnusnější coly a kafe, ve sluchátkách mi střídavě hraje pohodový rock a ten elektronickej metal. Ve sluchátkách protože se můj spolubydlící rozhodl přijet a já ho nechci vyrušovat ze spaní hlasitou reprodukcí, naštěstí má narozdíl ode mě dobrý spánek a tak  ho snad mé mlácení do sedm let staré bezdrátové klávesnice moc neruší. 

Nuže, pilně dokončuji moji práci. V pátek jsem měl téměř sedmdesát stran - nyní jich mám už jen 58. Bohužel jsem se předchozí dny učil matematiku a vzhledem k tomu, že jsem ve čtvrtek a pátek cítil jisté depresivní pocity které se střídaly s apatii, čili schopnosti stát půl hodiny na zástavce a jen pozorovat život okolo mně, si asi dovede představit, že to nedopadlo moc dobře. Nejspíše budu státnicovat (jestli budu) nejdříve za rok, přičemž budu chodit do školy na tři hodiny týdně. Můj mozek zrovna tuto v realitě nepoužitelnou zbytečnost moc dobře neabsorbuje. Snad od pátku od večera, nebo spíše od soboty ráno mě to netrápí. Nevím jestli to je kvůli malému a velice vydařenému komunitnímu srazu, nebo tím, že jsem potkal zajímavou slečnu, což se mi snad už nehezky dlouho nestalo, takže mi to vneslo v tomhle ohledu novou naději do života :) a nebo jsem se jen dobře vyspal.

Zbytek dne jsem pilně pracoval. Rozhodl jsem se logicky začít od začátku a směřovat ke zdárnému konci. Přepisoval jsem věty, odstavce tam něco přidal ale hlavně ubíral na balastu, protože je prý takový standard na bakalářskou práci sepsat kolem čtyřiceti stran. Nejotravnější činnost bylo citování, přijde mi to šílené, ale aktuálně mám v práci 47 zdrojů a to myslím, že mi ještě nějaké chybí. (Právě mi začal hrát Grindcore). Dnes/včera jsem se ale dostal ke kapitolám, které jsou již bohužel neplatné - a to těm popisujícím samotnou hru a její programování. Což vzhledem k tomu, že jsem to minulý týden kompletně předělal mohu rovnou smazat a napsat znovu. Jde mi to docela od ruky. 

Mno, dneska mám v plánu s tím jít do tiskárny abych to mohl do pátku v klidu odevzdat. Což tedy znamená, že  neproběhnou korektury třetí osobou, ale při nejhorším si jen udělám ostudu - nemělo by to bránit obhájení.

Smutné mi snad už jen přijde, když se dívám na Bakalářské práce z jiných univerzit... často je to zpracování dost hrůza, že bych to vracel... ale u nás je silný přebytek typografů, takže nám úpravu textu tlačí do hlavy již od začátku studia, tudíž jsem asi už lehce deformován.

Tak dobrou noc či den, v závislosti na tom, kdy tohle čtete - jestli to teda tady ještě někdo čte. :D

[CON]ference 2.0

Malá konference od lidí, kteří se snaží propagovat hry a jejich studium na univerzitních půdách. Ještě než začnu vyprávět, tak si musím lehce rýpnout -> propagace akce byla opravdu špatná. Já, který takřka denně navštěvuji různá vývojářská fóra a pár dalších webů tykající se her, jsem se o akci dozvěděl úplně náhodou, když jsem si zkracoval cestu přes Agronomickou fakultu. Nakonec jsem se rozhodl se tam alespoň na chvíli podívat a tak jsem si na druhý den překopal plány a vstal trochu dříve.

Dorazil jsem před desátou a trochu jsem zděsil malého počtu návštevníků, což dávám za příčinu již zmiňované propagaci.. ale teď již k přednáškám.

Úvod

začal trochu později, ale byl vtipný, i když šlo vidět, že to pořadatelé dělají teprve po druhé.

Typologie her

Přednáška o žánrech, různých teoriích (např. Wolfova, která rozlišuje 42 mnohdy zbytečných žánrů), které směřovaly k bakalářské práci autora - Typologickému trojúhelníku. Což je metoda, která má výzkumníkům pomocí několika otázek určit o jakou hru se jedná. Bohužel, mi to nepřišlo moc dobře pojaté a z tématu šlo určitě šlo přistoupit mnohem zajímavěji - přednášek, kde je ve slidech černý text na bílém pozadí, jsem si užil i ve škole dost. Přesto jsem si pár poznatků odnesl a některé zapracuji i do mé B. P.

Hranice her

Zde bylo vidět, že přednášející má již zkušenosti. Pojednávala o hrách, které překračují hranice (ARG) a to buď prostor (nemají definované hřiště), čas(můžou trvat neustále, není předem definován jejich konec) a hráči(nejde snadno rozeznat kdo hraje). Ukazoval několik příkladu her, některé z nich byly např. sponzorovány opravdu vysokými čísly a sloužily i k vědeckým výzkumům. Bohužel, se to pak začalo trochu protahovat a zaujetí opadlo, do konce nás to vydrželo už jen pár. Každopádně to pro mě bylo pěkné rozšíření daného tématu, ze kterým jsem se nějak blíže seznámil v knize Game Industry.

Reklamní hry

Kvůli prodloužení té předchozí jsem stihl jen konec, takže jsem dozvěděl jen pár drobností o tom jak se reklama nakupuje či prodává. Trochu mě to mrzí, protože tuto přednášku jsem chtěl vidět celou.

E-sport

Závěrečná přednáška studentského bloku se opravdu povedla. Nebyly žádné slajdy, jen fotografie a pro věc nadšený týpek, jenž se snaží propagovat hry jako sport. Co je to hra? Proč by nemohly být hry sportem? Akce, turnaje, fotky, hráči, peníze... a na závěr jedno video. 

O obědové přestávce jsem odešel a již se nevrátil, ale dle toho, že návštevnící postupně přibývaly soudím, že na další - tentokrát již nestudentský blok přednášek - už byly jejich počty větší.

Docela se mi to líbílo, a když se o pokračování této akce dozvím, tak se přijdu rád podívat... protože to shledávám prospěšným ;)

http://gamestudies.cz/

Tak nakonec ten kvíz... (Bakalářská Práce)

Když se mě má vedoucí na začátku zeptala:"Ta hra, to bude nějaké odpovídání otázek, že?" Tak jsem odpověděl:"Ne, chtěl bych něco víc." Nuže, podle nadpisu asi již víte, kde to skončilo. 

Ve své práci jsem se rozhodl vytvořit hru, která zajímavou formou (a na jejich mobilním telefonu) představí středoškolákům moji Fakultu. Nuže, hlavně to "na jejich telefonu" a grafika, mi to celé z komplikovaly. Nějakých prototypů jsem udělal asi pět. Začal jsem na klasickém spojování kamenů, pak ho zkoušel trochu osvěžit - to mi fungovalo, měl jsem k tomu grafiku, udělané menu, vše... ale zdálo se mi to vcelku o ničem.. tak jsem začal znovu, udělal jsem menu.. znovu... pak jsem naprogramoval nějakou hru, udělal k ní grafiku a už si ani nevybavuji o čem to bylo, ale spokojen sem s tím nebyl. Uff, po dalším pokusu se mi povedlo udělat vcelku pěkné menu, které ještě stále dolaďuji, a i když mi připomíná nějaký tutoriál (nastudoval jsem jich hodně ale ten konkretní jsem nenašel), tak jsem s tím spokojen. Ve stejné grafice jsem toužil udělat i hru. Ta měla být o tom, že hráč probíhá bludištěm, posunuje bedny a sbírá "Áčka" přitom honí ho zlý profesor. Začal jsem to tvořit, strašně mi to blblo - při ovládání na klávesnici by to šlo, ale jedním tlačítkem myši.. nuže, bojoval jsem s tím a pak jsem zjistil, že absolutně netuším jak tomu udělat grafiku... Tak jsem se rozhodl vzít nějaké prvky, jako by vyřezat cestičky a udělat to tak že hráč, bude pomocí šipek navádět studenty, tak aby posbíraly všechny znalosti a přitom neztratily směr - to mi přišlo docela nosné a jedním tlačítkem myši by to šlo. Před pár dny jsem to po ukázání nezávislé osobě zahodil a za večer udělal kvíz. Klasika, otázka a čtyři odpovědi a na konci vyhodnocení.... Proč? Je to jednoduché, graficky mi to krásně zapadá a týká se to studia. Dokonalé splnění zadání. Ačkoliv z toho rozhodně nejsem nadšen, tak prostě poslední rok(možná i více), nejsem nějak herní tvorby - tedy té počítačové, na papír si tvořím docela rád, nějak schopen. Věřím, že to je kvůli škole, neb mě občas nutí programovat (a často pěkný kraviny, i když umělá inteligence plynového kotle v Prologu byla docela zajímavá) a tak na to nějak nemám chuť to dělat i ve volném čase, ale to už je zase na jiné povídání.

(malý, mnoho neříkající obrázek)

Naštěstí jsem včera konzultoval a bylo mi řečeno, že to na bakalářskou práci stačí* a mám ty předchozí pokusy  zahrnout do práce, aby šlo vidět, že jsem tomu ten čas a práci opravdu věnoval. "Bohužel", jsem se dozvěděl, že samotnou aplikaci můžu upravovat ještě další měsíc po odevzdání textu - leč, musí to na sebe navazovat a popisovat v práci nějakou složitější hru, a teprve pak jí dělat.. to není to pravé. Takže teď odladím text, který se mi možná povedl trochu víc a všechny funkce, jenž v něm budu prezentovat... a příští týden, šup do tiskárny. 

*vlastní grafika, program, návrh, fotografie, netradiční téma, reálné využití atp.

Prohodit si ruce, aneb jak si zamotat hlavu

Dočetl jsem se, že dobrá prevence proti syndromu karpálního tunelu je občas prohodit ruce na myši. Přišlo mi to jako věc nemožná, ale rozhodl jsem se to zkusit.

V systému mi to to levou rukou docela šlo, ale přišlo mi to náročnější, pomalejší a samozřejmě také nepřesnější - bodejť by taky ne, když jsem to ještě nikdy nedělal. Věřím, že po troše trénování by se to stalo běžně použitelným.

V rámci svého experimentu jsem šel ale ještě dál. Zahrál jsem si Quake Live. Se strachu jsem si dal o stupeň nižší obtížnost než obvykle a po chvíli hraní si dal chození na šipky. Věřte mi nebo ne, ale jakmile se začnete snažit dělat dvě činnosti naráz (chození a střílení), jinak než celý předchozí život, začne ta pravá zábava. Z počátku jsem točil na opačnou stranu, běhal na druhou a několikrát se zamotal úplně. Mozek dostával prostě pořádně zabrat a chvílí jsem měl pocit že i vidím obráceně :D Boti jakoby chápaly můj problém a občas mě nechávaly je v klidu zaměřit. Takže jsem to nakonec stejně ze slušným náskokem vyhrál.  

Nevím zda to funguje blahodárně na zápěstí, neboť v levém pociťuji zvláštní pocity a hlavně se mi trochu motá hlava, ale rozhodně doporučuji si to vyzkoušet ;)

Stěžovat si na krutost světa? Nebo se vydat na jinou cestu.

Nebudu lhát, že jsem si původně chtěl postěžovat. Vlastně si tady chci vylívat srdíčko skoro každý den, ale zrovna včera se ve mě ty pocity přetížení, deprese, únavy a dalších úžasných pocitů, tak nějak zlomily a mám docela dobrou náladu. Nevím jestli za to může studium tibetského umění duševní vyrovnanosti, setkání s kamarádem, návštěva zajímavé IT firmy či všechno dohromady (neboť jsem to dělal naráz). Každopádně nějak necítím potřebu o tom dnes psát a předtím jsem na to neměl sílu. 

Aktuálně se tedy cítím spokojen a to i přestože výsledek mého dnešního důležitého testu dosáhl celých mínus pěti bodů. Mno, rychle k jinému tématu, než mě to zas chytne... ;)

Přiznám se, že poslední dobou hodně uvažuji o tom kam směřovat můj život a jestli opravdu dělám to co chci. Snažím se můj život měnit k lepšímu již delší dobu, ale jde mi to jen po malých krůčcích, které trvají delší dobu než by bylo vhodné. Hlavní ale je přestat neustále snít o tom jaké by to bylo cestovat, něco tvořit, studovat, cítit... ale opravdu to začít dělat. 

Snažím se například omezovat čas zbytečného flákání u počítače, nahradit ho třeba čtením či procházkou. Přecejen u nich trávím čas od jistých zdravotních událostí(nejspíše se někdy rozepíšu) už nějakých patnáct let. Ano, bylo to ku prospěchu, mnohé jsem se naučil, hodně jsem toho stvořil a o to právě jde. Poslední roky už tyto dvě moc nedělám a většina času se přesunula do kolonky flákání.  Proto bych chtěl, aby až mě zase napadne něco úžasného(jako tohle pondělí) byl schopen k tomu počítači sednou a opravdu to udělat... ne, jen okamžitě po nainstalování potřebného software ztratit energii a být schopen jen koukat. Takhle je to se mnou poslední dobou skoro pořád. Možná to znáte, je v pořádku občas vypnout, jenže když jste takhle vypnutý většinu dne, tak je to něco špatně.

Občas se mi podaří držet se krásně plánů, hodně toho stihnout a třeba i zažít, ale následující den je to už zase nudný stereotyp a skoro žádná energie. A já si říkám, zda je opravdu nemožné užít si každý, nebo téměř každý den. Usínat s pocitem dobře prožitého času. Což vůbec neznamená, že není možné strávit celý den hraní nějaké  dobré hry atp. jen je třeba to vnímat, ne jen jako zabíjeni času (protože není co dělat), ale opravdu si to vychutnat.

Poslední dva dny jsem si docela užil, a na zítra mám taky pár zajímavých plánů, které naruší životní stereotyp a na než se již delší dobu těším (tzn. již delší dobu to bezdůvodně odkládám). Tak mi držte palce abych, až se zítra probudím, vykročil z cesty pohodlného stereotypu za úžasným dnem.